Program
ffortissibros
Sebastian Heindl
23/09 2024 19:30
Kostel Panny Marie Sněžné
současná, klasická
ffortissibros, slovo, které na první pohled působí jako náročné zaklínadlo ze světa fantasy. Ve skutečnosti jde ale o název severoněmeckého mužského sboru, který je složen z mladých přátelských mužů anebo borců, týpků, prostě bros. Od momentu svého založení v roce 2019 se v německém prostředí vyhoupli na současnou špičku, od své dobře rozjeté kariéry se sbor nenechal odradit ani pandemií, která přišla brzy po jeho založení. Mají za sebou vystoupení v Berlínské filharmonii, lipském Gewandhausu či v italské katedrále v Pise. Kromě pravidelných vystoupení po boku orchestrů a dalších instrumentálních těles se zaměřují na edukativní projekty i na nastudování děl od zapomenutých či naopak v současnosti se profilujících mladých skladatelů a skladatelek.
Miloslav Kabeláč (1908-1979) nepatří ani do jedné z výše zmíněných skupin, alespoň v českém kontextu, ovšem díky ffortissibros už ani v tom německém. V červnu tohoto roku v Berlíně přednesli Kabeláčových Šest mužských sborů, op. 10 na verše Jiřího Wolkera. Jde o náročnou skladbu plnou temnoty i záblesku naděje – Kabeláč na sborech pracoval v letech 1939-1942. Sbory, ve kterých se v některých vypjatých pasážích dělí hudba do jedenáctihlasu, bude dirigovat Benedikt Kantert, mladý německý umělec, který své dirigentské schopnosti zdokonaluje jako student vysokých hudebních škol v Drážďanech a Stockholmu.
Vokální díla doplní varhanní skladby, jejichž interpretace se ujme Sebastian Heindl, který vzešel z hudebního prostřední severozápadního Lipska a sbírá jednu varhanní cenu za druhou (namátkou Longwood Garden Organ Competition v USA). V roce 2020, ve svých 23 letech, vystoupil na prknech Berlínské filharmonie v rámci komorního koncertu, který byl v době striktních pandemických opatření streamován v rámci oslavované berlínské Digitální koncertní síně.
Percussions
de Strasbourg
10/10 2024 19:30
DOX+
současná, klasická
Za mnoha fenomény poválečné vážné hudby stojí Pierre Boulez. Významný skladatel, dirigent a zakladatel francouzského hudebně-výzkumného střediska IRCAM stojí i za vznikem ansámblu Les Percussions de Strasbourg. V roce 1959 ve Štrasburgu dirigoval vlastní skladbu Le Visage Nuptiel s velkými nároky na bicí nástroje. V orchestru se potkalo šest perkusionistů ze dvou orchestrů a při přípravě na koncert je napadlo: Co kdybychom založili šestičlenný ansámbl složený pouze z bicích nástrojů? O tři roky později se soubor představil veřejnosti.
Odvážné uskupení hudebníků toužících prozkoumávat limity toho, co všechno se dá složit pro široký arsenál bicích nástrojů, potřebovalo vybudovat repertoár. Shodou šťastných okolností byl jeden z prvních oslovených autorů český skladatel Miloslav Kabeláč (1908-1979), a to hned v roce 1962. Tehdy pro ně napsal Osm invencí pro bicí op. 45, později následovalo Osm ricercarů a také Osmá symfonie. Kvůli nepříznivé a depresivní politické situaci v Československu po roce 1969 Kabeláč slyšel pouze Invence. Na zahraniční premiéry obou starších děl ho nepustili a českých se nedožil.
Mezi dalšími oslovenými skladateli v 60. letech byl také Iannis Xenakis. Persephassa a Pléïades, které pro ně složil, patří mezi nejslavnější skladby pro bicí nástroje a zaručily, že se Les Percussions de Strasbourg zapsaly do světových dějin hudby. Xenakisovy skladby pro bicí jsou stálicí repertoáru ansámblu do dnešních dní a to včetně těch, které původně vznikly pro jiné hudebníky. To je příklad skladeb Rebond A a Rebond B pro jednoho hráče na bicí.
Za více jako 60 let své existence se ansámbl několikrát generačně obměnil, z původní šestice již v ansámblu nikdo nepůsobí. Generačně se obměnila i rozsáhlá množina skladatelů a skladatelek, kteří byli souborem osloveni pro vytvoření nové skladby. Mezi těchto více jak 350 děl patří i skladba Fishbones, rybí kosti, od Ondřeje Adámka (ročník 1979). Napsány byly v roce 2007 a autor se v nich potýká – cynicky i poeticky – s životem ryby od jejího svobodného vylíhnutí v oceánu až po uložení do konzervy.
Percussions
de Strasbourg
Masterclass
11/10 2024 10:00
Galerie HAMU
současná, klasická
V rámci letošního ročníku festivalu Music is se uskuteční masterclass, který povede umělecký vedoucí souboru Les Percussions de Strasbourg Minh-Tâm Nguyen.
Za mnoha fenomény poválečné vážné hudby stojí Pierre Boulez. Významný skladatel, dirigent a zakladatel francouzského hudebně-výzkumného střediska IRCAM stojí i za vznikem ansámblu Les Percussions de Strasbourg. V roce 1959 ve Štrasburgu dirigoval vlastní skladbu Le Visage Nuptiel s velkými nároky na bicí nástroje. V orchestru se potkalo šest perkusionistů ze dvou orchestrů a při přípravě na koncert je napadlo: Co kdybychom založili šestičlenný ansámbl složený pouze z bicích nástrojů? O tři roky později se soubor představil veřejnosti.
Odvážné uskupení hudebníků toužících prozkoumávat limity toho, co všechno se dá složit pro široký arsenál bicích nástrojů, potřebovalo vybudovat repertoár. Shodou šťastných okolností byl jeden z prvních oslovených autorů český skladatel Miloslav Kabeláč (1908-1979), a to hned v roce 1962. Tehdy pro ně napsal Osm invencí pro bicí op. 45, později následovalo Osm ricercarů a také Osmá symfonie. Kvůli nepříznivé a depresivní politické situaci v Československu po roce 1969 Kabeláč slyšel pouze Invence. Na zahraniční premiéry obou starších děl ho nepustili a českých se nedožil.
Mezi dalšími oslovenými skladateli v 60. letech byl také Iannis Xenakis. Persephassa a Pléïades, které pro ně složil, patří mezi nejslavnější skladby pro bicí nástroje a zaručily, že se Les Percussions de Strasbourg zapsaly do světových dějin hudby. Xenakisovy skladby pro bicí jsou stálicí repertoáru ansámblu do dnešních dní a to včetně těch, které původně vznikly pro jiné hudebníky. To je příklad skladeb Rebond A a Rebond B pro jednoho hráče na bicí.
Za více jako 60 let své existence se ansámbl několikrát generačně obměnil, z původní šestice již v ansámblu nikdo nepůsobí. Generačně se obměnila i rozsáhlá množina skladatelů a skladatelek, kteří byli souborem osloveni pro vytvoření nové skladby. Mezi těchto více jak 350 děl patří i skladba Fishbones, rybí kosti, od Ondřeje Adámka (ročník 1979). Napsány byly v roce 2007 a autor se v nich potýká – cynicky i poeticky – s životem ryby od jejího svobodného vylíhnutí v oceánu až po uložení do konzervy.
Antonio
Sanchez
15/10 2024 19:30
Bio Oko
jazz, filmová
Všichni známe koncept starých němých filmů, ke kterým hraje fyzicky přítomný klavírista v sále. O něco méně samozřejmé je promítání Oscary ověšeného filmu s fyzicky přítomným bubeníkem a zároveň autorem soundtracku. Přesně takové promítání proběhne 15. října v pražském Bio Oko.
V roce 2015 posbíral snímek Birdman několik zlatých sošek na předávaní amerických Cen filmové akademie. Z devíti nominací proměnil čtyři, ovšem dvěma lidem citelně chyběla nominace desátá: Za hudbu. Roztrpčeni z toho byli režisér snímku, Mexičan Alejandro González Iñárritu a jeho krajan, hráč na bicí a jazzový performer Antonio Sanchez, jehož unikátní soundtrack sestávající ze sólových improvizací na bicí byl porotou diskvalifikován. Vadilo jim, že kromě jeho performancí je ve snímků použito několik nahrávek vážné hudby od autorů jako Mahler nebo Čajkovskij. Odvolat se nešlo, a tak se musel hudebník spokojit „pouze“ s cenou Grammy…
Sanchez, který je známým členem jazzové formace Pat Metheny Trio, vytvořil oslavovaný soundtrack v těsné spolupráci s puntičkářským režisérem. Ve studiu se sházeli ještě před tím, než začalo samotné natáčení s herci a režisér tak bubeníkovi jen skrze slova a gestikulace naznačoval, co se bude v klíčových scénách dít. Ve finálním produktu sledujeme hollywoodského stárnoucího herce (Michael Keaton), jak se snaží přesvědčit diváky i sám sebe, že jeho kariéra neskončila před třiceti lety, zatímco jeho frustraci, strach a zmatek zdůrazňují vtahující, lehce neurotické vstupy Sancheze.
Během následujících let – Filmové akademii navzdory – si Sanchezův soundtrack vydobyl určitý ikonický status mezi filmovými i hudebními fanoušky. Hudebník se tak v tomto roce, 10 let od vzniku filmu, rozhodl o uspořádání několika speciálních promítání, při kterých se o provedení spletitých a poutavých sól postará osobně na jevišti.
Nina Hon
Štěpán Hon
17/10 2024 19:30
Zámek Nelahozeves
současná, klasická
Program Niny a Štěpána Honových představí 17.10. na zámku v Nelahozevsi jedinečnou barevnost spojení klavíru a vibrafonu.
Je mezi nimi velký věkový rozdíl, ale přesto spolu tvoří neotřelou zvukovou synergii. Moderní klavír pochází z 18. století, vibrafon byl sestrojen sotva před sto lety, v roce 1916. Vzájemné oťukávání po příchodu vibrafonu na hudební scénu ovšem ještě nějakou dobu trvalo, a to nejprve ve světě jazzu. Ani dnes není tato nástrojová kombinace příliš ukotvená v repertoáru a hudebním provozu.
Umělci nedostatek repertoáru řeší dvěma cestami, úpravami stávajícího repertoáru, jako je to v případě Bachovy Toccaty e moll či ve skladbách Oliviera Messiaena a Arvo Pärta. Druhá cesta spočívá v oslovování současných skladatelek a skladatelů – v případě vystoupení na festivalu Music is jde o premiéru skladby Darji Kukal Moiseevy. Program jejich festivalového debutového koncertu doplní ještě jedna z dětských písní Chicka Corey, který barevné možnosti dua vibrafonu a klavíru moc dobře znal ze své více jak čtyřicet let trvající spolupráce s vibrafonistou Gary Burtonem.
Prostor, dynamika, lineárnost, spiritualita nebo všednost, to všechno mladým interpretům přichází na mysl, když přemýšlí nad hlavními tématy koncertu. Požehnanou všednost dětských písní doplňuje Bach či Pärtovy Fratres. A i když se jednotlivá díla liší svými hudebními prostředky, zvukovou paletou i dobou vzniku, ve svém celku nabízejí bohatou a rozmanitou cestu bohatým a neoposlouchaným světem souzvuků klavíru a vibrafonu.
Arthur
Hnatek
20/10 2024 19:30
Divadlo X10
jazz, elektronická
Švýcarský bubeník a skladatel Arthur Hnatek je známý díky své spolupráci s francouzským trumpetistou Erikem Truffazem nebo arménským klavíristou Tigranem Hamasyanem. Svět akustického jazzu jeho kreativnímu apetitu tak úplně nestačil a dnes je také vyhledávaný DJ a na svém kontě má několik elektronických alb a tracků.
Jedním z těchto projektů je také SWIMS z roku 2020, se kterým se 20. října představí v pražském Divadle X10. Jde o živý set, ve kterém Hnatek prezentuje obě strany své kreativní osobnosti: Skrze modulátory a samplery opracovává a variuje tracky ze stejnojmenného alba SWIMS, zároveň se pouští do víru rytmických smyček, polyrytmů a virtuózních breaků u klasické soupravy bicích nástrojů.
„Chcete-li vědět, jak by se zdatný jazzový bubeník mohl profilovat ve světě současné elektroniky, SWIMS je možná něco, co hledáte,“ tvrdí Hnatek. Jsou to slova řečená na adresu alba, jehož producentské kvality lze obdivovat na mnohých streamovacích platformách, ovšem ještě lépe sedí jeho sebevědomé prohlášení na živou show, ve které Hnatek komplementuje svoje hladké mixy s živočišnou energií z řetězu utrženého, a přesto extrémně soustředěného prvotřídního performera.